Příběh paní Hany
Paní Hana aktivně vede svépomocnou skupinu pěstounů s malými dětmi,tzv. BABY KLUBY.
(Poznámka: BABY KLUBY probíhaly od roku 2018 pod Centrem rozvoje pěstounské péče, Správa zdravotních a sociálních služeb Cheb,p.o.. Nyní plynule – od 1.10. 2018 – pokračují nadále pod „Dětským úsvitem“ z.s., které navazuje na aktivity Centra).
Pěstouni a „jejich“ děti ( děti svěřené do pěstounské péče) ve věku do 5 let, se setkávají každý druhý pátek od 15.00 do 18.00 hodin v Karlově ulici č.17 v Chebu, kde pro svoji činnost mají vytvořeno vhodné zázemí.
BABY KLUBY svojí aktivitou a činností plnohodnotně pomáhají s adaptačním procesem u nejmenších dětí, podporují a rozvíjejí např. formou hry a narativních technik (práce s příběhy) u nejmenších dětí empatii, slovní zásobu, motoriku, rytmické a výtvarné cítění apod. Pěstouni se shodují na tom, že takové to aktivity jsou velice přínosné a jsou vzájemným obohacením.
Paní Hanka je sama také pěstounka. Ke svým dvěma již dospělým dětem (20 a 27 let) si do pěstounské péče vzala malou holčičku. Děvčátko je dvouleté. Je to miloučké, ale i hodně živé dítě. Chvíli neposedí, stále má potřebu něco „podnikat“, a s ohledem na věk ji proto nelze ani na chvilku spustit z očí. A jelikož dobře víc, jak děti v tomto období potřebují vybit energii, nabízí v BABY KLUBU také hlavně hodně pohybových aktivit, co nejčastěji střídaných. Ti o něco větší pak zkoušejí hry a rytmickými říkankami a písničkami, tancují. A taky si čmárají, hrají si s modelínou, s papírem, lepidly a barvičkami.
Příběh paní Hany:
„Pracovala jsem jako pečovatelka, později jsem se věnovala dětem v nízkoprahovém zařízení Pohoda. Právě přes tuto činnost – zaměřenou převážně na děti ze sociálně slabších rodin – jsem poznala blíže problematiku dětí z prostředí rodin ohrožených a dysfunkčních. Postupem času ve mne čím dál více sílilo přesvědčení, že bych ráda nabídla domov takovému dítěti. Před čtyřmi lety uzrálo definitivní rozhodnutí vzít si dítě do pěstounské péče a nahradit mu rodinu. Vlastní děti odrostly, doma již je jen dvacetiletá dcera, která studuje vyšší odbornou školu. A protože jsme doma už jen dvě „ženské“, přála jsem si holčičku,“ vypráví paní Hanka.
„Prošla jsem vším, čím procházejí všichni uchazeči o pěstounskou péči, a nakonec, po získání příslušných osvědčení, se mi skutečně poštěstilo, že mi nabídli ještě úplně malé, asi sedmiměsíční děvčátko. Převzala ji od pěstounů na přechodnou dobu.“
Paní Hanka ze zkušenosti ví, že je rozdíl mezi dítětem, které po narození putuje do Kojeneckého ústavu a mezi dítětem, které projde ještě jako miminko tzv, pěstounskou péčí na přechodnou dobu. Při vší úctě k institucím jako kojenecké ústavy či dětské domovy, nemůže sebelepší péče personálu nahradit to, co dává rodina, byť náhradní.
Děti, které jí projdou, jsou mazlivější, otevřenější, jejich citové prožívání je bohatší, lépe a rychle se adaptují. Děti, které projdou zařízením jsou mnohem zakřiknutější, a jejich následný adaptační proces v náhradní rodině je již složitější.
Mohou se také někdy objevit i výraznější výchovné potíže… To všechno svědčí o tom, že rodina jako taková, třeba je jen náhradní, je pro správný vývoj dítěte nesmírně důležitá.
Zatím se BABY KLUBY rozjíždí, ale nápadů na to, co dělat, má paní Hanka opravdu spoustu. Kromě toho, aby si děti mohly v bezpečném prostředí pořádně zadovádět a vzájemně si pohrát (sociální kontakty s vrstevníky jsou už i v tomto útlém věku také hodně důležité) si pěstounky (a i pěstouni), mohou nejen na chvilku od neumdlévající dětské hravosti a vynalézavosti oddechnout, ale současně se i přiučit, jak dát dětské energii správný směr, načerpat zde inspiraci pro další vlastní práci s dítětem a také se vzájemně mezi sebou lépe poznat a vyměnit si zkušenosti, třeba o tom, jaká činnost nebo hra nejvíce děti zaujme, co se komu ve výchově malého čertíka nebo čertice osvědčuje. Nebo si vyměnit recepty na nějakou tu sladkou pochoutku.
„Moc ráda bych, aby se náš Baby klub stal místem, kam se budou děti těšit, kde se něčemu naučí a kde se budou dobře cítit i pěstouni. Do budoucna si představuji, že by se tady pořádaly i oslavy narozenin a svátků, taková „dětská párty“, kde by nechyběly ani balónky, dobroty, ovoce, a třeba i dětské šampaňské (věnováno sponzory). Podobně slavnostně by se vítali nově příchozí na podporu adaptačního procesu dětí , a kde by byl prostor i pro případné společné debaty a vzájemnou pomoc,“ vysvětluje paní Hanka.
„Rádi bychom pořádali oslavy různých svátků, jak je přinese rok: vánoce, velikonoce, Den dětí.BABY KLUBY trvá tři hodiny, ale to samozřejmě vůbec neznamená, že tu všichni musí ty tři hodiny s dětmi být. Naopak, každý může v této době přijít, kdy a jak mu to vyhovuje, a bude-li dítě unavené, může s ním zase kdykoli odejít.“
Zájem o aktivní pomoc celému projektu projevila další paní, která se nyní chystá také stát se pěstounkou. Také tato paní Hana ( shoda jmen), se rozhodla poskytnout láskyplný domov opuštěnému dítěti. „Hovořily jsme o tom spolu často, a ona se také rozhodla pro pěstounskou péči,“ doplňuje pěstounka, paní Hana.
A co ještě máte ve svých plánech?Paní Hanka se pousměje. „Tak třeba nás také napadlo pořádat to, čemu pracovně říkáme „šatník pěstounů“ ,nebo –li „dobročinný bazárek“.Mnoha dětem by to mohlo opravdu pomoci. V tomto směru už jsme učinily první kroky . více prozrazovat nechci. Přece hned neodhalíme všechno, čím se zabýváme a co máme v plánech.Každopádně budeme společně vymýšlet další a další náměty, jak ho učinit ještě přitažlivější a pro pěstounské rodiny ještě přínosnější.“