Příběh pěstounky Pavlíny
Jak jsem se stala pěstounkou.
Tato práce s dětmi mně přitahovala už skoro 30 let zpět.To jsem zůstala sama se svou první dcerou a dostal se mi do ruky inzerát-SOS vesničky hledají rodiče pěstouny.Tak jsem zavolala na telefonní číslo,které bylo pod inzerátem a bylo mi řečeno,že musím být vdaná a bezdětná.Tak mně to dost zklamalo,ale nedalo se nic dělat,tak jsem to nechala být.
Jak život šel dál já se vdala a za 4 roky se mi narodily dvojčata a první dceři bylo 13 let.Dvojčata -syn a dcera,byli o 3 měsíce nedonošené a u syna se ve dvou letech diagnostikovala DMO-dětská mozková obrna -levostranný hemisyndrom. Nikdo mi o tom nic konkrétně neřekl,tak jsem si musela vše najít a přečíst. A potom začal koloběh,lékaři cvičení Vojtovky,v 7 letech operace achilovky .Vše jsme to zvládali skvěle syn šel od 6 třídy na Gymnázium ,kde vše zvládal výborně.Učení mu šlo samo na rozdíl od jeho sestry,u ní se objevily učební poruchy,které jsme musely zvládnout za pomocí PPP. Ale díky veliké dceřino píli a ctižádosti zvládla základní školu,vyučila se cukrářkou a šla na nástavbu na obor podnikání a učení jí jde skvěle,je to velká bojovnice a šikulka.Syn udělal maturitu s vyznamenáním a chystá se na VŠ ČVUT obor robotika kibernetika. Mám z nich velikou radost.
Mezi tím mi zemřel manžel,bylo to velice těžké období pro nás.Musela jsem nastoupit na Pracovní úřad a postarat se ,abychom nezkončili na ulici. Vzhledem k tomu,že jsem velká bojovnice a pro svou rodinu udělám i nemožné, tak jsme se ze všeho skvěle dostali ,vše jsem vybojovala.
A napadlo mně co kdybych zkusila štěstí a stala se konečně tou pěstounkou. Tak jsem se zastavila na Ospodu a tam jsem dostala věškeré papíry ,které jsem doma v klidu vyplnila a odevzdala jsem je. Za nedlouho mi zavolala pani z Ospodu a domluvily jsme se kdy k nám přijedou na šetření .První šetření trvalo asi 6 hodin,ale skvěle jsme to zvládli.Pak jsem jen čekala kdy si mně pozvou na Krajský úřad,až zazněl telefon a tam paní z Krajského úřadu a domluvily jsme si termín kdy jsem se dostavila na úřad.Byla tam paní psycholožka a druhá paní -pracovnice úřadu.Obě si mně prověřily a zjistily,že opravdu si stojím za svým a paní psychložka si mně i mé děti pozvala na psychotesty,které trvaly asi celkem 10 hodin.A pak jsem čekala na vyjádření revizního lékaře jestli jsem schopná se stát pěstounkou.Bylo to velice dlouhé čekání,ale nakonec jsem se dočkala a byla pozvána na kurzy,které jsem úspěšně absolvovala.Po zkončení kurzu mi zazvonil telefon a bylo mi řečeno,že si mám přijet pro rozhodnutí.
Přijela jsem na úřad s tím ,že si vyzvednu papír o zařazení a pojedu domů,ale byla jsem mile překvapena,že mně seznámily s dětmi,zatím jen papírově,ke kterým jsem byla vybraná jako vhodná pěstounka.Byla jsem seznámena s jejich anamnézou,byli to sourozenci holčička 2 roky a chlapeček 3 roky a druhý den odpoledne jsem se jela s nimi seznámit do dětského domova.
Byla to láska hned na první pohled,hned jsem věděla,že si je vezmu,že jim pomůžu a dám své srdce a šťastný domov.Jezdila jsem na návštěvy a děti si postupně na mně zvykly.Během této doby jsem podala k soudu návrh a asi za 14 dní jsem podávala předběžný návrh na svěření dětí do mé péče.Jezdila jsem za nimi intenzivně a během 14 dní jsem si je vezla domů.Děti se krásně na mně a mé děti navázaly,dnes mi říkají maminko – srdíčková.A všichni si užíváme ty krásné chvíle plné lásky a dětského smíchu.Byly tu na kontrole i z Krajského úřadu a řekly mi ,že děti u mně rozkvetly. A to je pro mně skvělá pochvala ,že vím ,že dělám vše správně a s láskou.
Tak to je můj příběh.
Pěstounka Pavlína.