Sociální práce s rodinou

POJMY

Rodina – společenská skupina spojená manželstvím nebo pokrevními vztahy a odpovědností a vzájemnou pomocí. Podle Dunovského lze rodinu chápat jako malou primární společenskou skupinu, založenou na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů a dětí či vztahu jej substituujícím (osvojení)….apod.
Dítě – člověk v prvním období svého života
Manželství – právní a společenská instituce, která tvoří legislativní základ pro rodiny

Funkce rodiny:

Biologicko-reprodukční (rozmnožovací) – udržení života a pokračování rodiny (rodu) početím a porodem nového jedince (další pokračující generace)
Ekonomicko-zabezpečovací (vyživovací) – zabezpečení členů rodiny po ekonomické stránce
Socializačně-výchovná – rodina = první socializační skupinou tj. ovlivňuje dítě zásadně, rodiče jsou prvními vzory chování, znamená upřímný zájem o dítě, kvalitní péče o ně, jeho výchova, akceptace dítěte, porozumění jeho vývoji, potřebám, požadavkům a rozvoj jeho schopností. Rodiče by měli prosazovat zájmy dítěte a chránit jej před nepříznivými situacemi a učit jej těmto situacím čelit a překonávat je.
Emocionální – rodina působí na člověka emocionálně v takové míře jako žádná jiná Dobré plnění této funkce vyžaduje zralou osobnost rodičů. Je důležitá pro soudržnost rodiny.
ještě ochranná (dožití se dospělosti), pečovatelská (péče o členy rodiny, statusová (život v rodině je spojen s určitým společenským statusem)

Funkčnost rodiny: Rodiny se dají dělit podle toho, jak plní výchovnou péči vůči dítěti

Rodina funkční – rodina, která splňuje všechny požadavky (výchovné, biologické, ekonomické, kulturní, rekreační)
Rodina problémová- je rodina kde se vyskytne nějaká, porucha z některé té funkce, ale zdravý vývoj dítěte není ohrožen – porušen
Rodina disfunkční- je rodina, kde je vážně narušena její funkce- bývá ohrožen vývoj dítěte – rodina sama, není schopna problémy zvládnout a řešit (alkoholici, narkomané, tři generace v malém bytě apod.) – pomoc je nutná institucionální metodu = dítě odebráno, dáno do náhradní rodinné péče
Rodina afunkční- je rodina, kde dochází fyzickému, psychickému týrání, až k záhubě dítěte – rodina neplní svou funkci- ohrožuje život dítěte- je nutné zasáhnout- zbavit rodiče práv – dítě odebráno a dáno do náhradní rodinné péče

Typy rodiny:

Dle velikosti – nukleární (malá, základní) x rozšířená
Dle struktury rodiny – úplná x neúplná x doplněná (rekonstruovaná)
Dle druhu příslušnosti k rodině – orientační (z které pocházíme) x prokreační (kterou založíme)
Podle autority v rodině: Patriarchální x Matriarchální x Rovnostářská
Podle způsobu dědění: Patrilineární x Matrilineární
Podle okruhu výběru partnera: Endogamní x Exogamní
Podle počtu partnerů: Monogamní x Polygamní (polygynická x polyadrická)
Podle pohlaví partnerů: Heterosexuální x Homosexuál

Role v rodině: očekávané chování

Záleží, co rodině vyhovuje
Role matky – ochrana, opora, citové vazby
Role otce – výchova, živitel, ochrana rodiny
Sourozenecké role – záleží na pořadí sourozenců
Další role (babičky, nevlastního otce, apod.)

Poruchy v rodině: situace, kdy rodina z nějakého důvodu a v různé míře neplní své funkce a základní požadavky dané společenskými a právními normami. Jde hlavně o poruchy při zařazení do společnosti (poruchy socializace) či selhání členů rodiny, které vede k poruše funkcí rodiny.

Porucha biologicko-reprodukční funkce – bezdětnost , neplánované rodičovství, velký počet dětí, který rodina nezvládá
Porucha ekonomické funkce – nouze, hmotný nedostatek
Porucha socializační funkce – rodiče se nemohou o dítě starat (nemoc, pracovní překážky), rodiče se nedovedou o dítě starat (nezralost, mentální či sociální nezpůsobilost), rodiče se nechtějí o dítě starat (mravní a charakterové nedostatky)
Porucha emoční funkce – citové zanedbávání

Rozvod představuje právní akt ukončení manželství

Důvody k rozvodu: slabá vazba mezi partnery, vyústění krize, změna v povahových rysech partnera (hl. zesílení či zeslabení určitých rysů), vyčerpání vztahu

Dítě a reakce na rozvod – chaos v myšlení a reakcích, uzavřenost, výchovné problémy
Rozvod smluvný – obě strany souhlasí, nutná domluva o vypořádání majetku, domluva o způsobu péče o děti (svěření do péče do jednoho rodiče, střídavá péče, společná péče, rozdělení dětí mezi rodiče). Manželství trvá min. 1 rok a min. 6 měsíců spolu nežijí
Rozvod sporný – jeden z partnerů nesouhlasí, pokud jsou v rodině děti nejprve opatrovnické řízení (kolizní opatrovník – OSPOD), poté až rozvodové, o formě péče o děti i rozdělení majetku rozhodne soud
Rozvod ztížený – jeden z partnerů nesouhlasí a vznikla by mu značná újma, soud manželství nerozvede (pokud spolu 3 roky nežijí, soud manželství rozvede)

Sociální status dítěte a posuzování potřeb ohroženého dítěte

Rodina určuje sociální status dítěte. Prostřednictvím rodiny si dítě uvědomuje své místo a svoji roli ve společnosti. Sociální status je definován právy a povinnostmi a je trvalou pozicí ve společenském systému, jedná se o sociální hodnotu osobnosti, která nemá hodnotící charakter. Posuzování potřeb dítěte se provádí na základě hodnocení jejich uspokojení – dle Matějčka a Kovaříka se jedná o následující potřeby dítěte, které se hodnotí:

okruh fyzických potřeb (zajištění tepla, výživy a ochrany před nepříznivými vlivy okolního prostředí)
potřeba bezpečí (nejlépe ji zajišťuje stále pečující osoba s láskyplným vztahem k dítěti)
potřeba stability a přehlednosti prostředí (existence domova s jasnými pravidly, existence školy či jiné instituce vychovávající dítě)
potřeba učit se (podpora sociálního učení, učení se morálce, zajištění podnětného prostředí pro učení)
potřeba začlenění do širšího okruhu lidí (potřeba sociálního kontaktu, příležitosti k budování vztahů s vrstevníky)
potřeba životní perspektivy (příležitost rozvíjet vztah k budoucnosti, k přesahům vlastní osoby)

Metod k hodnocení vývoje dítěte je několik, může se jednat o pohovor, pozorování, hodnocení formou herních aktivit, kterých se účastní několik specialistů hodnotícího týmu V praxi funguje hodnocení potřeb dítěte na základě návštěvy sociálního pracovníka v domácnosti, doplněné zprávami ze školy, od ošetřujícího lékaře, z pedagogicko-psychologické poradny, zájmových kroužků.

Systém péče o děti v České republice vyrůstající mimo vlastní rodinu

Stát, zejména orgán OSPOD, dohlíží na plnění rodičovských povinností, nejčastěji sleduje péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj
Rodiče jsou povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje
Zákon o rodině říká: Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě (např. soudní dohled) nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí).
V ČR je dle mého názoru umisťování dětí do zařízení pro výkon ústavní výchovy tím nejčastějším a zřejmě nejjednodušším způsobem „řešení“ problému v rodině
Mezi zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy patří:

Dětský domov – účelem tohoto zařízení je zajišťovat péči o děti od 3 do 18 let s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování

s nařízenou ústavní výchovou- mají-li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalo duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, nebo s uloženou ochrannou výchovou, jsou-li nezletilými matkami. Výchovný ústav pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. (Výjimečně může být umístěno i dítě starší 12 let s obzvlášť závažnými problémy v chování).

Dětský domov se školou – účelem dětského domova se školou je zajišťovat péči o děti od 6 let do ukončení povinné školní docházky

HLAVNÍ METODY A PŘÍSTUPY

Individuální přístup orientovaný na klienta – Každý člověk je jedinečný a sám zná nejlépe svůj problém. Proto i cesta k jeho řešení je velmi individuální a vyžaduje, aby byla „šitá na míru“ vzhledem k osobnosti člověka a také vzhledem k časovému i situačnímu vývoji jeho problému. Délku sezení i frekvenci návštěv si klient určuje sám.

Individuální případová práce – Případová práce, tedy zaměření na případ, na jedince, je v oblasti sociální práce často uplatňovaným přístupem. Zejména v problematice duševního zdraví, vývojových poruch, ve sféře dlouhodobé péče atd.Základem případové práce je pochopení jedince, ale také porozumění rodině, komunitě, společnosti, kultuře a znalost těch sociálně-zdravotních služeb, které nabízejí možnost zbavit se nedůstojných životních podmínek.

Skupinová práce – Spolupůsobení více osob při provádění úkolů v malých skupinách pod dohledem vedoucího, terapeuta, učitele apod. Skupinová dynamika jako její podstatný faktor aktivizuje energii, tvořivost a odvahu ke změně, která musí nastat, aby se změnily podmínky klienta (člena skupiny).

Rodinná terapie – Pracovník s psychoterapeutickým výcvikem pracuje s rodinou. Cílem je, aby rodina pod jeho vedením přišla na chyby, které dělá při komunikaci a napravila je. Pracovník nic nenařizuje, pouze rodinu nenásilně směruje. Ponechává rodině možnost volby při rozhodování.

Behaviorální rodinná terapie – Druh rodinné terapie, Soustředí se na nácvik správného chování, správných dovedností

Rodinné poradenství – je forma pomoci v obtížné, subjektivně těžko řešitelné či zvladatelné situaci pomocí psychologických prostředků a metod. Zaměřuje se zejména na problémy a potíže v mezilidských vztazích, resp. vztazích partnerských, manželských a rodinných. Cílem manželského a rodinného poradenství je zvládnutí konkrétních potíží v různých životních situacích, jak aktuálních, tak dlouhodobých.

Nespecifická podpora – Kompenzace rodinného handicapu přímou pomocí, Podpora sil rodiny, Rizikem je zneužití sil sociálního pracovníka či dobrovolníka a závislost na pomoci zvnějšku

Videotrénink interakcí – Pořizují se nahrávky interakcí. Ponechány jsou jen ty, kde rodina zvládá problém. Ty se promítají rodině a ta se tak učí, že umí problémy zvládnout

Case management – Metoda případových konferencí – setkávání zainteresovaných odborníků (sociální pracovník, rodič, lékař, učitelé), hledá se optimální řešení problému, jednotlivé instituce navážou spolupráci a spojí síly k řešení problému.

OPORA V ZÁKONĚ

Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb.)

Zákon o rodině (1963/94 Sb.) – ze zákona o rodině vyplývají:

Práva a povinnosti rodičů – vyživovací povinnost (platí vzájemně, platí i pro rodiče zbavené rodičovské zodpovědnosti), další práva rodičů (právo dát dítě k osvojení, povinnost náhrady škody způsobené nezletilým dítětem)
Rodičovská zodpovědnost – souhrn práv a povinností, které mají rodiče vůči svému dítěti: péče o dítě a výchova dítěte, zastupování dítěte, správa majetku dítěte
Práva a povinnosti dětí: právo na život a jméno, právo nebýt odděleni od rodičů, právo na vlastní názor a svobodu projevu, právo být živeno (dokud se není schopno samo uživit), právo na soukromí, právo na ochranu cti a pověsti, právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, povinnost ctít a respektovat rodiče, pomáhat dle svých schopností, přispívat na úhrady rodiny (pokud je výdělečně činné), přispívat rodičům na jejich životní úroveň ve stáří (více viz Úmluva o právech dítěte)

Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách

Zákon č. 472/2011 Sb., školský zákon

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (zák. č. 359/1999 Sb.)

Sociálně-právní ochrana dítěte představuje zajištění práva dítěte na život, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání, zaměstnání, zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Cílem sociálně- právní ochrany dětí je též sanace rodin.

FORMY POMOCI

Hlavní roli – většinou – hraje OSPOD – na městských úřadech obci s rozšířenou působností.

Typy služeb poskytované rodinám:

Sociální poradenství

Sociální poradenství může být poskytováno ve dvou formách – jako základní sociální poradenství nebo jako odborné sociální poradenství. Základním se rozumí poskytování potřebných informací o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo o způsobech jejího předcházení. Základní sociální poradenství je obsaženo ve všech druzích sociálních služeb jako základní činnost, kterou jsou poskytovatelé sociálních služeb povinni vždy zajistit. Základní sociální poradenství je bezplatné. Služby odborného sociálního poradenství jsou zprostředkované například občanskou, manželskou či rodinnou poradnou, poradnou pro oběti trestných činů, domácího násilí a dalšími specializovanými zařízeními.

Odborné sociální poradenství :

Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy – poskytuje pomoc lidem ve složité životní situaci. Forma služby ambulantní.
Dluhové poradny.
Pedagogicko-psychologické poradny, psychologičtí poradci ve školách
Dětské domovy
Speciální pedagogická centra
Domy na půl cesty
Kurátoři, OSPOD
Neziskové organizace – více viz. katalogy sociálních služeb, webové stránky jednotlivých měst

Raná péče – je terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace.
Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi – jsou terénní, popřípaděambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje. – Útočiště, o. p. s.
Azylové domy – které poskytuje službu ve spojitosti se ztrátou bydlení uživatele.
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež – poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ohroženými společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba nabízí možnosti trávení volného času v zařízení a může být kombinována s terénní prací v přirozeném sociálním prostředí dětí. Služba může být poskytována anonymně.
Krizové služby – Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami. Je zde nutná průběžná supervize a možnost konzultací s odborníky (včetně lékařů, právníku).
Terapeutické služby jsou služby poskytované jak jednotlivcům, tak i celým rodinám. Profesionálně řízená terapie by měla být podložena smlouvou, ve které je stanoven cíl a délka Cíl umožňuje formulovat kritéria, na jejichž základě se dá hodnotit efektivnost zvoleného postupu terapie. Všichni účastníci tak mohou kontrolovat, jak se terapie vyvíjí. Cíl by mel být definován vždy, když je to možné. Po ukončení terapie by o jejím průběhu mela být sepsána závěrečná zpráva. Důležitá je i zpětná vazba v podobě zhodnocení terapie rodinou zprostředkování kontaktu s úřady, návštěvy pracovníka v rodině se souhlasem uživatele služby.
Mediační a probační služba
ZDVOP – Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

A další…..