Sociální stigma
Šikanování, týrání, ponižování
Příběh:
Hana byla diagnostikována až ve svých 15 ti letech. Diagnóza zněla- Aspergerův syndrom. Do té doby si užila od spolužáků své. Posměšky, nadávky, urážky byly na denním pořádku. Hanky se nikdo nezastal, říkali jí „ ta divná“. Hanka své úzkosti unikala tím, že se silně poškozovala. Rozdírala si a škrábala obličej, pořezávala paže. Ačkoliv navštěvovala pravidelně psychiatra a byla medikována, panických ataků se zbavit nedokázala. Hanka toužila po blízkosti druhých ,samota pro ni byla zlá. Rodiče se k ní chovali sice hezky ,ale sami si nevěděli rady.
Hanka jednoho dne už věčné ponižování a odmítání neunesla a sáhla si na život. Moc dobře si totiž uvědomovala skutečnost, že je jiná, že nezapadá a že se jí to navzdory všemu svému úsilí zřejmě nikdy nepodaří. Nechtěla překážet. Nechtěla žít.
Hanka svůj pokud o sebevraždu přežila. Nicméně byla z této skutečnosti smutná, protože už chtěla a přála si mít od všeho klid.
Úlevu jí přinesla až stanovená diagnóza. Teprve jejím stanovením získala pocit, že konečně někam patří, že není sama. Hanka v sobě znovu objevila sílu žít.
Sociální stigma
Mnozí lidé a mentálním postižením často strádají nevhodným ponižujícím chováním svých vrstevníků nebo jiných občanů. Takové chování postižené děsí a vyvolává pocit bezmoci a úzkosti.
Takové chování není obvykle protizákonné, ale velmi negativně působí na postiženého, zvláště vyskytuje – li se opakovaně a postižený nemá možnost úniku. Jestliže takové chování v sobě skrývá hrozbu, pak protizákonné je.
Existují i trestné činy z nenávisti jako je rasismus, xenofobie apod.