Aspergerův syndrom

(Použitý zdroj: citováno z knihy od Tonyho Attwooda – Aspergerův syndrom; ISBN: vydavatelství Portál s.r.o.Praha, ISBN 80-7178-979-8)

Dvojí povaha

Dítě s AS si často dokáže uvědomit, že je nutné aby dodržovalo pravidla chování ve třídě a snaží se chovat jako druhé děti. Jenže tlak na přizpůsobení a snaha udržet sebekontrolu v něm může navodit silné citové vypětí, které se po příchodu dítěte domů může uvolnit jako přespříliš napnutá pružina.Pak se proměňuje ve zcela jinou bytost, někdy připomíná rozpolcené povahy Jekylla a Hydea.

Rodiče by měly mít na paměti, že se jedná o příznaky poruchy, nikoliv o projev nekompetentnosti jejich výchovy.

V tomto směru by jim pomohlo, kdyby si učitelka dokázala najít čas a před koncem vyučování nabídla dítěti odpočinkové aktivity, které by mohlo realizovat samo.

Rodiče mohou využít relaxační a tělesně mírně náročná cvičení, které umožní, aby se dítě po příchodu domů odreagovalo.

Pružnost myšlení

Jedinci s AS mívají potíže s pružností myšlení, jinými slovy mají přesně nalinkovaný způsob uvažování, tj. vyznačují se tzv. rigidním myšlením. Nedokáží se přizpůsobit změnám, nedokáží se dost dobře poučit z chyb. Navzdory tomu, že je rodiče ( či učitelé) upozorňují na omyly nebo i na neodpovídající chování, opakují totéž. Zdá se, jako by měli v sobě jakýsi duševní blok,který jim brání v propuštění a přijetí změny. Bohužel se leckdy nepoučí ani z důsledků.

Jeden rodič si postěžoval:“ Pokud se rozhodne, že něco musí udělat, nikdo a nic ho nezastaví. Navíc mu člověk ani nemůže říct to, co si on nepřeje slyšet“.

Jedinci s AS špatně snášejí výtky. Při diskuzích neústupně trvají na svém, změna názoru je při ně takřka nedosažitelná.

Jakmile se jejich mysl rozjede do určité „ koleje“, nedokážou ji přehodit na jinou výhybku, jejich přesvědčení nezmění ani zjištění, že nemají pravdu.

Ve vyhraněných situacích j asi nejlepší konstatovat, že obě strany mají jiný názor, protože snaha změnit názor jedince AS nebývá úspěšné. Nátlak v tomto případě je přímou cestou k jejich vybuchnutí.

Čtení, hláskování, počítání

Velké procento dětí s AS se v oblasti četní,hláskování a počítání pohybuje na jednom ze dvou pólů schopností.U některých se rozvine hyperlexie, což znamená, že dítě pohotově poznává slova,ale neumí si je například v příbězích spojovat do souvislostí, stručně řečeno je v kontextu nechápe .Jiné děti mají naopak se čtením veliké potíže. Hans Asperg uvádí (1944), že první skupina dětí, se kterými začal pracovat, zahrnovala děti s příznaky dyslexie,kterým dělalo veliké potíže hláskování.Jiné děti naopak fascinovala čísla od velmi raného věku, takže se i brzy naučily počítat. Popisuje příklad dítěte, které nastoupilo do první třídy a mělo vyřešit součet pět a šest. Odpovědělo:

„ Malá čísla mne nebaví, radši násobím tisíce s tisíci.“

Pak začalo samo počítat.Přesto jsme trvali na tom ,aby nám odpovědělo na předchozí otázku. Jeho postup byl dosti neobvyklý.

“ Dělám to takhle: šest a šest je dvanáct, pět plus šest je o jednu méně, tedy je to jedenáct“.

Zdá se, že tyto děti mají jiný způsob myšlení i řešení problémů.
Používají neobvyklé metody

Učitelka by se vždy měla zamyslet nad tím, jakou strategii dané dítě používá, nemá smysl, aby dítěti říkala, že řeší úkoly špatně jen proto, že je řeší jinak než ostatní děti.
To, co nám se zdá podivné ,je pro ně naopak srozumitelnější .

Jedinci s As špatně mají veliký strach ze selhání, kritiky a jakýchkoli nedokonalostí.
Učitelé by měli vyzkoušet vlídný přístup, rozhodně by se měli vyhýbat kritickému postoji.

Osvědčením přístupem je vlídná ,ale rázná pomoc. Je třeba dítěti vysvětlit, že to není jeho chyba, protože úkol byl náročný.

Učitelka si s dítětem může domluvit „tajné znamení“, pokud se dítě samo ostýchá přihlásit se a říci si o pomoc před ostatními.

Jedinci s As na sebe kladou značné nároky a bývají na sebe přísní.

Děti a AS zpravidla reagují lépe na jednání na úrovni dospělého, byť tomu jejich věk neodpovídá. Často se i jako dospělí vyjadřují.

Jedinci s AS jsou spíše individualisté než týmoví hráči. Skupinové aktivity jsou pro ně zdrojem stresu. Po kontaktu však touží, byť ho navazují někdy až bizardním způsobem.

Citlivost smyslů

Přecitlivělost smyslů naštěstí v průběhu dětství ustupuje, bohužel ne však u všech jedinců. Někdo s ní může žít celý život.

Rodiče bývají zmateni, jak některý i běžný podnět u nich může vyvolat nezvladatelnou úzkost až paniku.

K nejběžnějším abnormalitám patří přecitlivělost na zvuky a doteky, někdy se objeví i hypersenzitivita na chuť, složení jídel, intenzitu světla a vůně. Tentýž jedinec ale naopak v minimalistické míře reaguje na bolest a změny teploty, zatímco běžnému člověku by tytéž prožitky připadaly nesnesitelné.

Příklady: někteří jedinci s AS nesnesou dotyk kůže na kůži či tělesný dotyk vůbec;někteří jsou silně přecitlivělí na některé pachy; někteří – zejména děti v batolícím věku či předškolním věku – mohu být silně vybíraví v jídle či jíst jen jídla určité barvy ( např. jí pouze jídla bílé barvy) někteří jsou přecitlivělí na prudký jas a osvětlení apod.

Synestezie: v řadách jedinců s AS se nepříliš vyjímečně vyskytuje jinak vzácná porucha, synestezie. Projevuje se tak, že dotyčný jedinec přijímá vjem jedním smyslovým systémem, ale prožitek se odehrává v jiném. Nejběžnějším druhem je tzv. barevné slyšení, kdy jedinec pokaždé, když zaslechne určitý zvuk, vidí barvy.

Sluchové podněty se mohou mísit s ostatními smyslovými procesy, např. je znám příběh, kdy dospělý s AS uváděl, že „ musel vypnout všechny přístroje v kuchyni aby mohl něco ochutnat“.

Emoční vývoj

Jedinci s AS trpí tzv. „sociální naivitou“ ( sociální slepotou), která je o to více matoucí a zarážející v kontrastu s jejich mnohdy i značným inteligenčním kvocientem.

Jsou proto snadno zneužitelní, bývají bohužel terčem posměchu, ponižování či šikany.

Projevy náklonnosti či vysvětlují nezřídka mylně, což způsobuje další nedorozumění a odmítání. To nich budí jen další a další úzkost a strach ze selhání.

Pravidlům vhodného chování se jedinci s AS musí zkrátka učit.

Dospívající jedinci s As mají opožděný citový vývoj, emoční zralost dosahují až se značnou časovou prodlenou. Jejich volba přátel nemusí odpovídat jejich věku a kultuře.

Svému partnerovi však mohou nabídnout svoji oddanost, věrnost, upřímnost, a spolehlivost. O druhého se starají s velikou ochotou a nasazením, čímž mu kompenzují nedostatky v sociálním životě.

Přesto že mají co nabídnout, partnery si nehledají snadno. Je to i proto, že ostatním mohou připadat výstřední, praštění, divní. A to nejen pro svůj způsob myšlení ,ale zejména pro své neobvyklé chování , své zájmy a záliby.

Lidí a Aspergerovým syndromem jsou pro nás velikou výzvou. Připomínají nám svojí existencí naše vlastní šablonovité vidění a vyzývají nás tak k rozšíření si tolerančního horizontu, přijetí jinakosti a zbavení se předsudků.

Boj s úzkostí

Velmi dobře se osvědčují jednoduché pohybové aktivity ( trampolína, míč, rotoped, houpačka, dlouhá procházka, kolo….), kdy jedinec „spálí“ napětí a nervozitu.

Pokud úzkost roste, je přínosná tělesná zátěž.

Pomáhají i chvíle strávené o samotě, dostatek odpočinku či tvůrčí aktivity ( hudba,kresba, sázení květin, práce s hlínou, dřevem, pískem,..).

Dlouhodobé stavy silné úzkosti mohou vést ke druhotným psychickým potížím, např. obsedantně- kompulzivní poruše.

Mezi účinné terapie patří kognitivně- behaviorální terapie, která je založena změně způsobu myšlení a reakcí na podněty vyvolávající úzkost.

Při léčbě se používá pak i široká škála léků.