Sociální stigma

Sociální stigma

Šikanování, týrání, ponižování

Příběh:

Hana  byla diagnostikována až ve svých 15 ti letech.  Diagnóza zněla- Aspergerův syndrom. Do té doby si užila  od spolužáků  své. Posměšky, nadávky, urážky  byly na denním  pořádku. Hanky se nikdo nezastal, říkali jí „ ta divná“.  Hanka své úzkosti unikala tím, že se silně poškozovala. Rozdírala si a škrábala obličej, pořezávala paže. Ačkoliv navštěvovala pravidelně psychiatra a byla medikována,  panických ataků se zbavit nedokázala. Hanka toužila po blízkosti druhých ,samota pro ni byla zlá. Rodiče se k ní chovali sice hezky ,ale sami  si  nevěděli  rady.

Hanka jednoho dne už věčné ponižování a odmítání neunesla a sáhla si na život. Moc dobře si totiž uvědomovala skutečnost, že je jiná, že nezapadá  a že se jí to navzdory všemu  svému úsilí zřejmě nikdy nepodaří.  Nechtěla překážet. Nechtěla žít.

Hanka svůj pokud o sebevraždu přežila. Nicméně byla z této  skutečnosti smutná, protože už chtěla a přála si mít od všeho klid.

Úlevu jí přinesla až stanovená diagnóza. Teprve  jejím stanovením  získala pocit, že  konečně někam patří, že není sama. Hanka v sobě  znovu objevila sílu žít.

Sociální stigma

Mnozí lidé a mentálním postižením často strádají  nevhodným ponižujícím chováním svých vrstevníků nebo jiných občanů. Takové  chování postižené děsí a vyvolává  pocit bezmoci a úzkosti.

Takové chování není  obvykle protizákonné, ale velmi negativně působí na postiženého, zvláště vyskytuje – li se opakovaně a postižený nemá možnost úniku. Jestliže takové chování  v sobě skrývá hrozbu, pak protizákonné je.

Existují i trestné činy z nenávisti jako je rasismus, xenofobie apod.