Problematické dítě
(je často hnáno nediferencovanými a nezacílenými pocity strachu a hněvu, který neumí vyjádřit konstruktivním způsobem.)
Práce s agresivním dítětem
Někdy je dítě vnímáno jako agresivní, pokud pouze vyjádří svůj hněv. Ale agresivní projevy znamenají, že se dítě může snažit vyhnout skutečným pocitům skrytým pod povrchem. Pojem agresivní chování, často označované jako asociální chování, může zahrnovat destruktivní projevy například ničení majetku, krádeže, žhářství.
Co prožívá?
Dítě, které jedná nepřátelsky, násilně a destruktivně, je někdo ,se uvnitř velmi zlobí, kdo má pocity odmítnutí, ohrožení, kdo zažívá úzkost, cítí se zraněný, a často je osobnostně nevyrovnaný. Má také velmi nízkou sebeúctu. Není schopen či nechce a boj se vyjádřit co cítí, protože pak by mohl ztratit získanou sílu, kterou napřel do agresivního chování.
Je důležité pomoci dítěti si skutečné pocity si uvědomit, pomoci mu je vyjádřit a pojmenovat ( kresbou, imaginací, rozhovorem, tvořivou dramatizací,…).
Techniky:
Zde je vhodnou pomůckou komunikační bedna, kresba, práce s hlínou, imaginací
V další fázi umožňujeme dítěti pocity postupně přijmout a zpracovat a to i za spolupráce s přizvanými odborníky / dle potřeby, zda se jedná o dlouhodobý problém či krátkodobou záležitost přechodného charakteru/.
Ustrašené děti
Techniky:
U dětí, které jsou stažené do sebe, mají problém se projevit, je dobré použít např. Andělskou stezku, emoční karty či práce s „ Příběhy berušky Milušky“, dále kresba a tvořivá dramatizace – pohádkový příběh např.“ zakletý les, kde zvířátka a mají lidské vlastnosti a necháme dítěte aby si hrálo s fantazií a rozvíjelo svoji představivost a také ji sdílelo.
Práce se špatně se přizpůsobivým dítětem:
Děti, které okolí považuje za špatně přizpůsobivé, bývají velmi osamocené. Je to zejména v případech, kdy dítěti nikdo opravdově nenaslouchá, nebere jejich pocity na vědomí či je přehlíží.
Techniky:
Zde je třeba opět pracovat na povzbuzení dítěte, dát mu prostor a čas k sebevyjádření, aktivní sílení, náslech. Dále je dobré proces podpořit za použití verbálních dovedností ( „A co ty na to?“ „ Jak to cítíš?“ „ Co myslíš?“ – tj. časté kladení dotazů, projevení zájmu o pocity a názor dítěte), zapojením výtvarných technik, imaginace, sociálního divadla.
Poruchy učení:
Pro děti s poruchou učení je typická nedostatečně vyvinutá motorika. Tyto děti vypadají nemotorně a neohrabaně, někdy se obtížně učí zavazovat si boty, skákat, jezdit na kole atd. Následná frustrace a zklamání problémy jen zhoršují a vedou dítě k vyhýbání se činnostem které nezvládají.
Techniky:
Tělesný pohyb a učení jsou vzájemně provázány, proto zde je dobré použít práci s tělem, dechová cvičení, techniky zaměřené na jemnou a hrubou motorku, či dětskou jógu za pomocí imaginace a pomůcek
Hyperaktivní děti:
Hyperaktivní dítě často mívá vážnou poruchu učení, která je zapříčiněna nedostatkem v oblasti smyslového vnímání – vizuálního, sluchového a někdy i hmatového. Motorické potíže zapříčiňují špatnou koordinaci oko- ruka a tak negativně ovlivňují schopnost psát.
Dítě je zmateno a zneklidněno v prostředí s nadmírou podnětů.
Vztahy:
Dítě neumí vztahy navazovat a udržovat.
Dítě je většinou od ostatních ponižováno, značkováno. Ostatní děti si ho dobírají nebo mu nadávají.
Co prožívá?
Stydí se za své nedostatky, má pocity méněcennosti. Svět mu může připadat krutý a nespravedlivý.
Hyperaktivní děti bývají často lékovány.
Děti s některým či se všemi symptomy hyperaktivity se někdy zcela prostě vyhýbají nepříjemným pocitům. Mohu být neschopny či neochotny vyjádřit potlačované emoce. Tím pádem před svými emocemi „ prchají“, nedokáží být v klidu, soustředit se, vydržet u nějaké činnosti.
Protože se k tomu mlže přidružovat i úzkost, mohou mít i strach se zapojit do nějaké činnosti. Raději budou neustále přebíhat od jednoho k druhému a budou působit nesoustředěným dojmem.
Děti vystrašené, rozzlobené či úzkostné se mohou chovat tak, že budou působit jako „ hyperaktivní děti“ a mohou tedy nést i důsledky tohoto označení.
Techniky:
Pokud takové dítě vidí a cítí, že je bráno vážně, že mu někdo skutečně naslouchá ( tj.nepoučuje, nekáže, neusměrňuje, neznevažuje,..) dokáže své symptomy hyperaktivity „ zkrotit“.
Způsob práce s těmito dětmi se neliší příliš od postupů práce s dětmi agresivními či hněvivými.
Výborné jsou hmatové zážitky ( práce s hlínou, pískem, dřevem, prstovými barvami).Dále pomáhá dotek a tělesná cvičení – pomáhají uvědomování si vlastního já dítěte a mají také uklidňující efekt. Velmi dobře pomáhají masáže. Strach a úzkost vedou ke ztuhnutí svalstva a masáže je může velmi dobře uvolnit.