„Pracovala jsem jako pečovatelka, později jsem se věnovala dětem v nízkoprahovém zařízení Pohoda. Právě přes tuto činnost – zaměřenou převážně na děti ze sociálně slabších rodin – jsem poznala blíže problematiku dětí z prostředí rodin ohrožených a dysfunkčních. Postupem času ve mne čím dál více sílilo přesvědčení, že bych ráda nabídla domov takovému dítěti. Před čtyřmi lety uzrálo definitivní rozhodnutí vzít si dítě do pěstounské péče a nahradit mu rodinu. Vlastní děti odrostly, doma již je jen dvacetiletá dcera, která studuje vyšší odbornou školu. A protože jsme doma už jen dvě „ženské“, přála jsem si holčičku,“ vypráví paní Hanka.
„Prošla jsem vším, čím procházejí všichni uchazeči o pěstounskou péči, a nakonec, po získání příslušných osvědčení, se mi skutečně poštěstilo, že mi nabídli ještě úplně malé, asi sedmiměsíční děvčátko. Převzala ji od pěstounů na přechodnou dobu.“