Předsudky
Úryvek z výpovědi jedné maminky
…. jinak si dovedu představit, jak má Vojtík život zamotanej, když sourozenci neberou jeho postižení…. vidím to u nás doma, když Jára Kačku miluje a ona ho jen ponižuje….. a pak to jsou následky jak blázen.
Kolikrát mu Káči nadává, že není normální a pak to Jára přinese do školy ….a je oheň na střeše. Taky jsem si ve škole zažila výtky od ředitele, že jak se k němu asi chováme doma, že si to umí živě představit, v čem a v jakých podmínkách chudák dítě roste.. co asi zažívá. A ať se pak nedivím, že se Jára chová, jak se chová. Bylo mi strašně, co Ti mám povídat… připadla jsem si trapně, bylo mi stydno a chtělo se mi ze všeho brečet a taky jsem měla pořádný vztek. Jak proboha vysvětlit panu důležitýmu, který si myslel, že všechno hned chápe, ví a zná, že nic, vůbec nic nechápe!!!??????????
No jo no, ono to prostě není vidět, autista vypadá jako normální dítě a na vině je prostě neschopný rodič. Kdo jiný, že? Jsme to my, co si furt něco vymýšlíme, co nezvládáme výchovu. Vždyť to znáš.
Kolikrát si říkám, že kdyby naše děti byly mentálně retardované a bylo to na nich vidět, tak ta naše společnost by je snad přijala bez výhrad. Víš, já se stále setkávám s názorem, že to jenom hrajeme.. že Jára je normální zdravé dítě…, že když si přijde něco koupit, pozdraví, umí si říci co chce…. Ani moje švagrová to nechce slyšet a brát vážně, že je malej autista. Řekla mi, že Járu zná od mala, je úplně normální, nikdy nic nepozorovala, prostě normální kluk a že nám to vše dělá jen naschvál. Dokonce ani moje matka mi žádnou podporu nikdy nedala, taky to zlehčuje. Prý chci být zajímavá. Chachachá.. No není to k pláči?
Jára je ale skvělej, já jsem šťastná, že je jakej je, ať si každý říká, co chce. Ty slzy ve mně jsou, ale učím se s tím žít.. nechci, aby byl Jára jiný.. Nedala bych ho za nic na světě. Hodně mi dal i vzal, ale to už je jiná stránka……….
Předsudky byly, jsou a budou.
Pomozme si navzájem tyto předsudky bořit, ulehčit život dětem a jejich rodinám.
Váš „ Dětský úsvit“